Aktualne Centrum 

Praha - Americký fotograf David LaChapelle osobně představil svou retrospektivní výstavu, kterou od středy do 26. února příštího roku hostí pražská Galerie Rudolfinum. Expozice nazvaná Tak pravil LaChapelle mapuje jeho začátky, nejslavnější tvorbu pro lifestylové magazíny i volnou tvorbu, ke které se vrátil v půli minulého desetiletí.

LaChapelle proslul od poloviny 90. let jako autor reklam i videoklipů a hlavně fotograf hudebních a filmových hvězd. Expozice navazuje na velké fotografické projekty Rudolfina i na výstavu Decadence NOW! LaChapelle byl jedním z umělců, kteří byli zastoupeni na tomto veleúspěšném projektu, jejž koncem loňského roku navštívilo celkem 55 tisíc lidí.

Kurátorem obou expozic je Otto M. Urban a také tentokrát lze předpokládat divácký úspěch. Rudolfinum se pyšní i tím, že celý projekt vznikal přímo s umělcem a jeho týmem s možností vybírat díla přímo z ateliéru. Tvůrci k výstavě připravili i obsáhlý katalog, který vydalo nakladatelství Arbor Vitae. Kniha představuje autorovu tvorbu ještě obsáhleji než retrospektivní výstava.

Galerie k výstavě připravila bohatý doprovodný program. Zahájí jej ve čtvrtek přednáška, na níž se LaChapelle představí na Nové scéně. Přednášku později uspořádá také Urban, který připraví i několik komentovaných prohlídek. Součástí doprovodného programu budou i diskuse a pořady, které uspořádá několik výtvarných i hudebních kritiků a publicistů.

LaChapelle (1963) neodstartoval cestu za úspěchem nijak slavně: v patnácti se odjel poflakovat po New Yorku. Fotit začal už v 80. letech a jak se dá vytušit z jeho slov na tiskové konferenci, pohyboval se v gay komunitě. Prý fotil takřka na koleně; z tehdejší doby nabízí výstava v prvním sále akty a portréty, často monochromatické, barevně redukované. Snímky strávily bezmála tři desetiletí v krabicích a mnoho modelů na nich zachycených již nežije; zasáhla je epidemie AIDS.

V klubu 54 se pak LaChapelle seznámil s Andy Warholem, který mu nabídnul spolupráci v časopise Interview. Posléze se autor osamostatnil a začal vytvářet zakázkové portréty a fotoreportáže pro módní, lifestylové i hudební časopisy jako Vanity Fair, Vogue, CQ nebo Rolling Stone. Dělal i úspěšné reklamy pro firmy Diesel, Tommy Hilfiger, L'Oreal, Nokia nebo Burger King.

LaChapelle fotil takřka každého, kdo v showbyznysu něco znamená, a skoro každý, kdo něco znamená, má fotku od LaChapella. Sám se stal celebritou a tím, kdo formuje módní a vizuální trendy. Své "zákazníky" umísťoval do svítivě barevných vycizelovaných kompozic, které můžou připomínat surreálné výjevy, bujaré večírky i perverzní mokré sny fanoušků celebrit.

Stal se jednou z hěvzdkomerční fotografie a vytvořil si rukopis rozpoznatelný na první pohled. Mezi portrétované namátkou patří Marilyn Manson, Angelina Jolie, Pamela Anderson, Milla Jovovich, Tom Jones, Whitney Houston, Elizabeth Hurley, Alicia Keys, Heidi Klum, Daniel Day Lewis, Jennifer Lopez či Courtney Love. Točil také videoklipy, mnoha hvězdám radil, jak vizuálně komunikovat a vytvářet si "brand identity".

Na počátku nového tisíciletí LaChapelle začal práci pro reklamu, módní svět a magazíny postupně omezovat. Odstěhoval se na "chajdu" v pralese na Havaji a v půli minulé dekády se vrátil k volné tvorbě a její prezentaci v galeriích i muzeích. Podle svých slov proto, že prohlédl svět showbyznysu a chtěl se k němu kriticky vyjadřovat, stejně jako k celému světu.

Zlé jazyky tvrdí, že si chtěl svým "návratem k umění" napravit pověst a ego; proto také intenzivně vystavuje a kývl i na nabídku Rudolfina. Ostatně sám tu bezelstně řekl, že tyto úchvatné prostory, které jsou víc než galerií, dodají konečně jeho dílu patřičnou vážnost.

I ve své volné tvorbě LaChapelle zachovává barvotiskový (či airbrushový) nádech inscenovaných snímků. Některé fotky mají až monumentální rozměry a kompozice - například lidská apokalyptická hemžení Potopa nebo Prám iluzí běsnící ku pravdě, jež jsou k vidění v Praze. LaChapelle čím dál častěji cituje formální postupy klasického malířství, jeho metafory mívají náboženský charakter (Michaela Jacksona drží Ježíš, Kurt Cobain jako mrtvý Kristus v rukách Courtney Love).

Fotograf tvrdí, že již ve svých zakázkách začal postupně kritizovat a ironizovat konzumerismus, zbožšťování hvězd a kulturu celebrit. Jisté je, že stejně jako řada dalších současných umělců-celebrit dráždivě balancuje na hraně komerce a nejasné pozice. I v případě LaChapellových "svatých obrázků" otázka zní, zda jejich autor pompéznost a dekadenci světa slavných demaskuje, ironicky si s nimi pohrává, nebo se naopak dál podílí na kodifikaci kultu celebrit.

Řada autorů chce být komentátory popkultury i vyprázdněného světa. Jenže k tomu, aby odkryli banalitu, velmi často používají stejné prostředky a stejnou strategii jako objekty jejich kritiky - takže dost často bývají titulováni jako další megalomani a obchodníci s myšlenkovým kýčem.

Pravda, obě protichůdné kategorie kritika i kýčaře můžou být identické položky, víc než jindy tu záleží na odstupu a úhlu pohledu. Ovšem co mohlo fungovat aspoň ve světě komerce a popu, ve kterém se vždy dráždivě mísí spása světa i sláva, nemusí už fungovat v výtvarném umění.

Podle tiskové konference, kde autor rekapituloval svůj život a dlouze mluvil na téma umění i poslání umělců, se každopádně zdá, že svůj nový úkol "otevírat důležitá témata" bere vážně a že mu věří. Chvílemi to skoro znělo, jako když Sharon Stone mluvila na karlovarském festivalu, nebo když Sandra Bullocková jako Slečna drsňák pochopila, že nejdůležitější je skutečně světový mír.

Nezpochybnitelné ovšem je, že LaChapellovy zářící fotky jsou fascinující podívanou a také dokumentem doby. A jsou dokonce i skutečně originálním příspěvkem k vizuálnímu uchopení současného světa, jak říká kurátor Urban. Ať už to jejich autor myslí jakkoli.

Download PDF (331 K)